Vaginální osídlení: v Británii stále populárnější, u nás zatím neznámé

U nás je tzv. vaginální osídlení (anglicky vaginal seeding) více méně neznámou praktikou, ve Velké Británii je však tématem, získávajícím stále větší pozornost. Postupně totiž narůstá počet žen, vyžadujících provedení vaginálního osídlení u svých dětí, které se narodily císařským řezem. Při tomto „zákroku“ jsou dítěti těsně po porodu otřeny pusa, oči, obličej a kůže tampónem ze sterilní gázy, který si matka zavede na krátkou chvíli do pochvy v období těsně kolem porodu. Tím má být dosaženo osídlení dítěte těmi „správnými“ bakteriemi, které „zabrání“ rozvoji řady chronických onemocnění dítěte.

První pohled - fakta hovoří pro
Dá se předpokládat, že tato nová praktika brzy dorazí i do České republiky. Podívejme se tedy na to, co o vaginálních bakteriích, císařských řezech a jejich vlivu na zdraví dítěte víme...

Provádění vaginálního osídlení vychází - v současnosti - z nejednotných informací o vlivu poševních bakterií na zdraví dítěte narozeného „běžnou“, vaginální cestou oproti dětem, narozeným císařským řezem. Dostupná zjištění můžeme shrnout následovně:

1. Děti narozené císařským řezem jsou vystaveny (pouze!) mírně zvýšenému riziku rozvoje obezity, astmatu či autoimunitních onemocnění.
2. Bylo prokázáno, že metoda vedení porodu má vliv na utváření imunitního systému dítěte.
3. Děti, narozené císařským řezem, jsou osídlovány jinými typy bakterií a v jiném poměru (především z povrchu kůže matky) než děti, narozené vaginálně.

Pozn.: O první studii svého druhu o ovlivnění bakterií u dětí po císařském řezu jsme psali v jednom z minulých článků.

Druhý pohled - ale!
Na první pohled zní vše logicky a zapadá do sebe. Je však nutné zdůraznit, že zatím ani zdaleka nebylo prokázáno, že by odlišné bakteriální osídlení dětí po císařském řezu bylo tím faktorem, způsobujícím všechny zmíněné nemoci. Do života dítěte vstupuje řada dalších faktorů, které mohou být těmi, které jeho zdraví ovlivní. Mezi takové významné faktory patří např. nadměrné používání antibiotik v raném dětství nebo nekojení dítěte.

Vaginální osídlení není bez rizika
Zároveň je vaginální osídlení rizikové i samo o sobě. Dítě je při něm vystaveno riziku vážné nákazy poševními bakteriemi, kterým by jinak císařským řezem uniklo. Jedná se především o tzv. „poševního streptokoka“ (v těhotenské průkazce označován jako GBS). Ten se vyskytuje v pochvě až 30% těhotných a za normálních okolností nepředstavuje pro ženu žádné riziko. Po porodu však může způsobit vážnou nákazu novorozence. Právě proto jsou všem těhotným, rodícím vaginálně (s pozitivitou GBS), standardně podávána antibiotika v průběhu porodu. Ta přecházejí přes placentu i do krve plodu a dítě je tak po porodu chráněno. Při vaginálním osídlení však toto není možné a infekce se tedy u dítěte může velmi snadno rozvinout. Dalšími významnými riziky jsou chlamydie, kapavka, herpes virus a jiné nákazy, jejichž původci mohou být přítomny v pochvě matky bez toho, že by o nich věděla, nebo měla nějaký problém.

Jak se v tom zorientovat?
Rozhodně by v dnešní době neměl žádný zdravotník tuto metodu doporučovat jako standardní postup po císařském řezu. Pokud se však žena rozhodne pro vaginální osídlení s tím, že jej provede sama bez pomoci zdravotníků, měla by o tom dopředu informovat jak gynekologa, tak i dětského lékaře. V případě přítomnosti závažných původců v její pochvě jí bude doporučeno neprovádět vaginální osídlení. V případě zdravotních komplikací u dítěte pak bude dětský lékař lépe připraven na zvládnutí celé situace.

Plná verze anglického článku: BMJ