České zdravotnictví – švédský stůl, kterého si (někdy) nevážíme

Jak jsem naznačil v úvodu, kromě působení v naší ambulanci GYNORD plus pracuji také na oddělení Gynekologie a porodnictví Městské nemocnice Ostrava. A to již více než 7 let. Za tu dobu jsem zažil mnoho vážných situací, kdy šlo skutečně o život a na rozhodnutí jsme měli s kolegy maximálně desítky sekund. Bohužel jsem však byl také svědkem situací, kdy mi rozum zůstával stát nad absurditou řešených případů.

Jedna z nedávných pohotovostních služeb, kterou jsem v nemocnici sloužil, mi v kontextu následujícího příběhu dodala potřebné odhodlání se veřejně podělit o to, jak se máme tady, v České republice, dobře. A že být o pár set kilometrů na západ, třeba ve vyzdvihovaném Dánsku, dívali bychom se na možnosti, které nám dává náš zdravotní systém, jinak.

Dánské poučení - úvod
Před třeti týdny se na mě přes Messenger obrátila kamarádka žijící již několik let v Dánsku s žádostí o konzultaci svého gynekologického problému. Byla tou dobou v období (jak se později ukázalo) probíhajícího spontánní potratu a byla ztracena v systému dánského zdravotnictví. Aby to ale bylo přehlednější, pojďme si říct celý příběh od začátku…

Tato kamarádka, říkejme ji třeba Iva, je třicetiletá žena, žijící se svým přítelem v menším dánském městě. Před nějakou dobou se s partnerem rozhodli, že spolu založí rodinu. To se podle těhotenského testu podařilo v průběhu tohoto srpna. Jako spořádaná pacientka Iva situaci nahlásila své dánské praktické lékařce. S ní se však v průběhu celého těhotenství nakonec ani neviděla, protože kontrola u ní byla naplánována až na 26.10. (11.-12. týden těhotenství). To však již Iva řešila jiné problémy.

Na počátku těhotenství tak byla Iva pozvána jen k sestřičce praktické lékařky, která Ivě bez vyšetření a na základě tří informací (pozitivní těhotenský test, datum poslední menstruace a rodinná historie bez vývojových vad) naplánovala odběr krve na „double test“ (vyšetření základních dvou parametrů k provedení kombinovaného prvotrimestrálního screeningu) a dala leták s kontaktem na gynekologické ultrazvukové pracoviště v jiném městě. Nic víc. (pozn. autora: s postupem lze souhlasit, pokud se skutečně jedná o nízce rizikovou těhotnou – to ale nemusí zdravotní sestra vždy odhalit)

Dánské poučení – první šok
Čas běžel, dostavily se klasické těhotenské projevy (nevolnost, napětí prsou) a nic nenasvědčovalo tomu, že by něco mělo být v nepořádku. Gynekologické vyšetření nebylo ani zmíněno, ani naplánováno, nebylo dle dánských norem potřeba.

Zlom nastal až na konci října, kdy měla být Iva asi na začátku 11. týdne. O víkendu začala totiž krvácet. V sobotu zpočátku slabě, v neděli pak silněji. Protože Iva ani její přítel nevlastní auto, nemohli dojet po vlastní ose na nejbližší gynekologickou pohotovost, která je vzdálená asi 45 minut cesty autem ve „vedlejším“ městě. Iva si tedy v neděli odpoledne zavolala sanitku, která byla u jejího domu za chvíli. Nečekala ji však úleva, ale šok. A to zdaleka ne poslední…

Ivu pozvali zdravotníci do sanitního vozu, kde byla orientačně vyšetřena – byl jí změřen krevní tlak, saturace krve kyslíkem (asi jestli nemá plicní selhání … holt standardní postup) a byla doptána na průběh celé situace. Na základě těchto (Ivou-laikem) sdělených dat usoudili zasahující zdravotníci po telefonické konzultaci s gynekoložkou, že to není žádný „big deal“ a byla odeslána zpátky domů s tím, že se může jednat o počínající samovolný potrat a že kdyby se cokoli zhoršovalo, ať zavolá na zmíněnou gynekologickou pohotovost anebo ať přijde druhý den na kontrolu. To bylo vše. (pozn. autora: nedovedu si představit, že by těhotnou ženu s krvácením sanitka v ČR neodvezla hned na gynekologické vyšetření)

Dánské poučení – druhý šok
Situace se pro Ivu začala zhoršovat. V neděli večer se krvácení ještě dále zesílilo, bylo jí nevolno, bolelo ji břicho a celkově se cítila velmi špatně. Zavolala tedy na gynekologickou pohotovost. Telefon vzala sloužící lékařka, která po opětovném odříkání celé situace Ivou odpověděla, že se může jednat o probíhající samovolný potrat a že bude tedy lepší, když přijede na vyšetření. Iva na to řekla, že ona ani její přítel auto nemají a že jestli by pro ni nemohla přijet sanitka. Na to jí lékařka odpověděla, že to by nemohla a že si má vzít buď taxík nebo najít nějakého známého, který by ji do nemocnice přivezl (pozn. autora: věc u nás naprosto nevídaná, sanitka pro těhotnou jede vždy). Po asi hodině obvolávání kamarádů naštěstí Iva našla jednoho, který byl ochotný s ní v neděli večer jet. A tak jeli…

Dánské poučení – třetí šok
Na gynekologické ambulanci sloužila příjemná mladá lékařka, která Ivu konečně v jejím asi 11. týdnu těhotenství poprvé (!) gynekologicky vyšetřila a sdělila jí, že v děloze žádné těhotenství nevidí. Nemůže tedy vyloučit ani mimoděložní těhotenství. Ale že vzhledem k tomu, že už se v mezičase Ivě udělalo trochu lépe, tak to asi nebude nic vážného. A tak jí nechala vyšetřit krev na hladinu těhotenského hormonu (hCG) s tím, že na výsledek nemusí čekat, má jet domů a kdyby se něco zhoršovalo, tak má přijet zase zpátky. A že výsledek hCG jí bude zaslán další den že a ke kontrolnímu odběru hCG se má dostavit až za další 3 dny. Riziko případného mimoděložního těhotenství a možnosti jeho prasknutí asi byly dle ošetřující lékařky v tu chvíli minimální… (pozn. autora: rozhodně nemohla tuto variantu vyloučit, z mého pohledu poměrně riskantní postup)

Dánské poučení – rozuzlení
Iva druhý den nečekala na zprávu a výsledek těhotenského hormonu (3200) si sama zjistila pomocí celonárodní webové aplikace a ve středu se dostavila ke kontrolnímu odběru. Opět jí bylo personálem sděleno, že na výsledek nemusí čekat a že jí buď bude zaslán další den nebo ji budou lékaři rovnou kontaktovat (nejspíše v případě podezřelého výsledku).

Další den však Iva v aplikaci nic nenašla ani se jí nikdo neozval (pravděpodobně pro přehlcení celonárodního zdravotního registru v době COVIDu). Výsledek se tak dověděla až v pátek a naštěstí pro Ivu byl příznivý – 460. Těhotenský hormon tedy klesl dostatečně, tzv. adekvátně, a mimoděložní těhotenství bylo vyloučeno. Jednalo se tak „pouze“ o samovolný potrat.

Dále si Ivu lékaři pozvali ještě na další kontrolní odběry hCG s týdenními odstupy, ale to už pro nás není podstatné...

Český pohled
Minimálně všem ženám, které někdy byly těhotné, je asi jasné, že tento průběh těhotenství a řešení jeho komplikací asi nebylo ideální. Jakýkoli náznak abnormálního průběhu těhotenství je pro ženu vysoce stresující a jakákoli nevědomost či nejistota stres ještě dále umocňují. Zároveň všechny těhotné ženy vědí, že v celé České republice je v dosahu gynekologická pohotovost, kam se v případě potřeby mohou obrátit a nejsou-li schopny dojet vlastním autem, mohou využít sanitek rychlé záchranné služby.

V neposlední řadě má každá žena, která zjistí, že je těhotná, možnost být vyšetřena u svého registrujícího gynekologa hned na počátku těhotenství a být tak plně informována o průběhu a další prognóze.

Závěr
Toto zamyšlení nemá za cíl kritizovat dánské zdravotnictví či naopak vyzdvihovat to české (v němž sami máme řadu nedostatků a slabých míst). Mým cílem bylo poukázat na někdy až neuvěřitelně dostupnou kvalitní zdravotní péči v České republice. Ta – kromě celosvětově skvělých výsledků např. v oblasti porodnictví – vytváří v řadě lidí dojem, že je tady „teď hned k dostání“. A to vede k jejímu mnohdy zbytečnému využívání až zneužívání.

Nás – zdravotníků – totiž není neomezené množství. Čas pro naše pacienty máme taky jen jeden. Pamatujte na to, prosím…

Přeji Vám všem pevné zdraví a mnoho úspěchů.

Karel Fousek